Deník výpravy

Jednotlivé dny : [1] [2] [3] [4] [5] [6] [7] [8] [9] [10] [11] [12] [13] [14]

  Začínáme tam, kde jsme včera skončili, tedy na trajektu Rostock-Gedser. Tři a půl hodiny cesty přes Balt proklamované v informačním letáku k zájezdu se nakonec o hodinu zkrátili, ale na to, že ne vše co je napsáno v letáčku je pravda, jsme si měli teprve zvyknout. Krátce před druhou hodinou ranní přirážíme konečně k dánskému břehu v Gedseru. Rychlé vylodění a kontrola pasů dánským celníkem. Poté unaven a vyčerpán z celodenní cesty usínám. Dále si už z nočního Dánska nepamatuji vůbec nic. Průjezd trval zhruba dvě hodiny. Probudil mě až motor Karosy, který se zastavil v Helsingoru, místa odkud jsme se trajektem přepravili do Švédska. To bylo kolem čtvrté hodiny. I na tento trajekt jsme dlouho čekali, což však nikomu nevadilo, protože téměř celý autobus stejně jako já spal. Znovu mě probudilo až hlučné najíždění na trajekt. Ten odpíchl od dánských břehů deset minut před pátou a po krátké půlhodinové plavbě jsme se ocitli v Helsingborgu, na půdě Švédského království. Plynulý průjezd Švédskem opět přiměl většinu osazenstva, včetně mě, ke spánku. Po půl osmé vyhlašuje Laďa hromadný budíček přes repráčky v autobuse. Göteborg Probouzíme se do krásného slunečného a teplého rána, jaké u nás doma už nebylo snad měsíc. Zastavuje se na odpočívadle nedaleko Göteborgu (1.jpg) a provádí se parodie na ranní hygienu. Po hodinové dokonalé očistě těla i duše, nám Laďa u mapy ukazuje zajímavá místa v Göteborgu, kam za malou chvíli dorazíme a kde bude dvouhodinová přestávka na prohlídku města. Po půlhodině cesty skutečně přijíždíme do tohoto švédského města, autobusem projíždíme kolem stadionu Ulevi (5.jpg, 6.jpg), dějiště finále mistrovství Evropy v roce 1992, kde slavilo svůj senzační úspěch Dánsko. Hokejovou halu Scandinavium se nám podařilo úspěšně minout. Projíždíme po mostě Älvsborgsbron (4.jpg) přes göteborgský kanál ze kterého je krásná vyhlídka na moře i na město. Poté se vracíme a před desátou hodinou parkujeme kousek od samého centra města. Laďa nás přivádí na náměstí krále Gustava Adolfa (2.jpg, 3.jpg) a poté před íčko, tedy informační centrum, kterými se to ve skandinávii jen hemží a ve kterých jsou k dispozici tuny různých mapek a prospektů zcela zdarma. Zde si dáváme rozchod a každý míří po svém. Já jsem samozřejmě musel prozkoumat zblízka stadion Ullevi Göteborg , který jsme z autobusu jen zahlédli a který za průzkum určitě stojí. Poté ještě procházím kolem sportovní haly Scandinavium a podél botanické zahrady se vracím zpět k autobusu, kde máme být přesně v poledne. Přicházím brzy, takže se jdu ještě podívat do nedalekého přístavu. K autobusu se vracíme všichni, nikdo se neztratil a tak pět minut po dvanácté odjíždíme dále na sever. Čekají nás ještě dvě až tři hodiny cesty než dorazíme na hranici Švédska a Norska. Po čtrnácté hodině nás předjíždí auto s německou poznávací značkou a jeho řidič zuřivě gestikuluje směrem k našemu vozidlu. Zdá se, že něco není v pořádku. A skutečně. Zastavujeme a řidiči zjišťují, že již hodnou chvíli jedeme s otevřeným vozíkem. Ti co v něm byli v Göteborgu jako poslední se mají jít podívat, zdali jim něco chybí. Ukazuje se, že jsme skutečně pár zavazadel poztráceli a tak řidiči otáčí Karosu a vydáváme se proti směru jízdy, po stopách zmizelých zavazadel a jen doufáme že se nebudeme vracet celých sto dvacet kilometrů do Göteborgu. Po chvíli přijíždíme k místu, kde je na krajnici vyskládáno pár tašek a spacáků. Nejsou však všechny, takže musíme pokračovat ještě dále. Po chvíli naštěstí objevíme i zbylá zavazadla a po všeobecné kontrole spojené s kompletním vyložením a opětovným naložením vozíku na krajnici frekventované švédské silnice opět pokračujeme v cestě, tentokrát už správným směrem. Göteborg Ve čtvrt na čtyři přejíždíme most nad Iddelfjorden. Právě zde opouštíme Švédsko aby jsme se na několik příštích dnů ocitli na půdě Norského království. Zastavujeme na odpočívadle za mostem a pěšky cestujeme mezi Norskem a Švédskem. Stále je krásně slunečno a teplo. Po chvilkové pauze pokračujeme v cestě, kolem páté hodiny míjíme Moss a před půl šestou po obchvatu i Oslo. Deset minut před sedmou hodinou večerní projíždíme Hamarem, kde se v roce 1994 odehrávali klání XVII. zimní olympiády. Halu ve tvaru obrácené vikingské lodi si prohlížíme pouze přes upatlaná okénka autobusu. Po půl osmé projíždíme Lillehammerem, kam se podíváme na zpáteční cestě. Po další hodině cesty pak dorážíme na místo, kde prožijeme následující noc. Upravené, čisté odpočívadlo s krásným trávníkem měníme během chvilky ve stanové městečko. Jsou zde záchody a potok s vodou, která snad bude i pitná. Po všeobecném kulinářském snažení se nad námi vznášela vůně instantních polévek, lunchmeatů, paštik a spousty dalších lahůdek z konzerv. Po naplnění žaludku se oddávám spolu s kolegy karetní hře a chvíli před půlnocí opět po dvou dnech zaujímám polohu v leže a usínám. Přes pozdní večerní hodinu je stále světlo, což je v létě ve Skandinávii věc naprosto běžná.

další den - DEN TŘETÍ

© 2000 hynna

Úvod | Deník | Fotoarchiv | Fotofilm | Guestbook